Pár fotografií z mého cestování po Novém Zélandě, kde jsem strávil pár týdnů v jednom autě se svou první „low cost“ digitální zrcadlovkou Nikon D7100, jediným objektivem a o focení krajiny jsem nevěděl prakticky nic. Zéland je taková miniaturní zeměkoule, kde je k dispozici vše na jednom místě – vysoké hory, jezera, ledovce, pouště a sopky, horké gejzíry, pralesy, pláže všeho druhu, stepy, fjordy atd. Na světě není už moc míst, o kterých se dá mluvit jako o divočině, avšak na Zélandu jich lze nalézt ještě spoustu a zdejší pralesy, troufám si říct, jsou jedny z nejzachovalejších vůbec. Severní i jižní ostrov jich poskytuje celou radu a není potřeba chodit nijak zvlášť daleko, aby se cestovatel ocitl v některém z nich. Většinou jsou pokryty hustou vegetací a slunce do nich proniká jen nesměle. Pro Maory (původní obyvatele NZ) je posvátným stromem Kauri (česky damaroň). Ten největší měl 6,4m v průměru a dožil se více jak 2000 let. Dalo by se toho napsat ještě mnoho o výjimečnosti těchto míst, o biodiverzite pralesů a tak dále, ale určitě je k tomu spoustu zdrojů na internetu. Ve zkratce – pro mě je vždy fascinující být na takových místech, kde máte chvílemi pocit, že jste se ocitli ve filmu Lost World. Uvědomuji si pak při návratu do Evropy/ČR, jak liché a krátkozraké jsou tendence člověka zápasit s přírodou a snažit se ji ovládnout (viz boj s kůrovcem nahoře na Šumavě apod.). Obnova lesa je přirozený proces a bez zásahu člověka je právě rozmanitost přírody to, co na ni ve výsledku obdivujeme nejvíce, at už na Zélandu nebo třeba v Krkonoších či na Šumavě.